Protože jsi nyní v zemi, pod povrchem, v temném sklepení půdy, může se stát, že se tam někde objeví bubák. Proto si na to pojďme posvítit! Tento úkol je přemýšlecí a psací, vezmi si svůj Deník Světlonošky.

Vydala jsi se na magickou cestu a je přirozené, že v Tobě mohou být určité obavy nebo strachy. Tak už to před cestou občas bývá. Proto je dobré si je hned na začátku zvědomit. A přivítat strach jako přítele. Mnohdy nám totiž právě strach ukazuje, kudy vede ta nejdůležitější cesta.

Strach je přirozený a máme ho každý. I já mívám strach. A není nad to si s ním popovídat. a dojít až ke kořenům toho, kde strach pramení. Pro začátek si v tomto úvodním týdnu své strachy zvědom.

Právě strachy nám můžou náš světelný kabát narušovat a oslabovat jej. Strach je jako parazit, který bere květince sílu. a brzdí ji v růstu Ale když si své strachy zvědomíme a vytáhneme je z temnoty na světlo, najednou jako by nad námi ztratily svou moc. Strach rád žije v temnotách, kde na nás působí jako temný stín, ale ve chvíli, kdy si na něj posvítíme, zjistíme, že je ve skutečnosti mnohem menší, než se zdálo. A že my jsme ti, kdo může ovládat jeho, ne on nás.

Abys mohla jako květinka efektivně růst a prorazit si svou cestu na Slunce a nenechat se polapit v temném údolí, vytáhni nyní své strachy na světlo a popovídej si s nimi.

Z čeho máš na cestě květiny strach? Jaké strachy se teď ozývají?

TIP: Své strachy si sepiš do připraveného cvičení. Můžeš si udělat rituálek, kdy si stopneš několik minut a prostě píšeš a píšeš. Nezapomeň, že mít strach není ostuda, je to přirozené a nesnižuje to Tvou hodnotu. Přiznat si své strachy je naopak velmi osvobozující.